Po neúspěchu na dvou úřadech to vzdávám a jdu aspoň do banky ("Jistě, jméno Vám změníme, ale stejně pak musíte přijít ještě s novou občankou." Aúúúúú).
Další pokus stanovuji na pondělí. Harrachov, ač se zdá býti spíš věší vesnicí, má statut města (jinak by nemohl pořádat mistrovství světa v letech na lyžích). Domlouvám se tedy se šéfem, že si během dopoledne na chvilku odskočím a po deváté vyrážím. Když slyším paní matrikářku ("To musíte do Tanvaldu, nám občanky sebrali."), docházím k rozhodnutí, že budu žít mimo zákon (tedy bez OP), protože na tohle už vážně nemám.
Vzhledem k tomu, že do teď jsme měli s manželem trvalé bydliště každý jinde, rozhodujeme se, že by to asi chtělo sjednotit. Samozřejmě, že k němu a ten, koho čeká další vyřizování na úřadech jsem já. No proč ne, že?
Poučena z předchozích zkušeností na to jdu jinak a z tepla kanceláře obvolávám jednotlivé instituce a zjišťuji. Přesto, že můj manžel má v domě svých rodičů trvalé bydliště, a já jsem se za něj provdala, je potřeba jejich souhlas se změnou mého trvalého bydliště k nim. Paní na evidenci obyvatel je hodná a po chvilce přemlouvání mi slíbí, že nejprve můžou prijít majitelé domu, papír předvyplnit ho a pak mi ho tam nechat na až někdy. Protože čekání, až tam bude moct všichni by mohlo být dlouhé.
Tchán souhlasí, tohle půjde hladce. Ve středu (v úřední den) tam vyráží s manželkou pro jistotu oba. Večer vyprávění pokračuje. "Paní D. tam nebyla a žádná z jejích kolegyň nesmí nahlížet do katastru." Proč, proč, proč?
Nebudu to protahovat, další pokus je úspěchem na všech frontách. Za slabé dvě hodinky zvládám změnu trvalého bydliště, občanku, pas, řidičák a obě změny ve dvou technických průkazech. Paní na pokladně se už dost směje, když tam jdu počtvrté platit a celá ta sranda se změnami mě vychází na 900 Kč, ale jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou.
Ivano, až teď mi došlo, co to bude za obštrukce, až se mi změní příjmení. Stále si říkám, že je to ještě daleko, ale čas utíká. :)
OdpovědětVymazat