Tak se ti jenom změní jméno, vždyť to nic není vol. 2

Po neúspěchu na dvou úřadech to vzdávám a jdu aspoň do banky ("Jistě, jméno Vám změníme, ale stejně pak musíte přijít ještě s novou občankou." Aúúúúú).

Další pokus stanovuji na pondělí. Harrachov, ač se zdá býti spíš věší vesnicí, má statut města (jinak by nemohl pořádat mistrovství světa v letech na lyžích). Domlouvám se tedy se šéfem, že si během dopoledne na chvilku odskočím a po deváté vyrážím. Když slyším paní matrikářku ("To musíte do Tanvaldu, nám občanky sebrali."), docházím k rozhodnutí, že budu žít mimo zákon (tedy bez OP), protože na tohle už vážně nemám.

Vzhledem k tomu, že do teď jsme měli s manželem trvalé bydliště každý jinde, rozhodujeme se, že by to asi chtělo sjednotit. Samozřejmě, že k němu a ten, koho čeká další vyřizování na úřadech jsem já. No proč ne, že?

Poučena z předchozích zkušeností na to jdu jinak a z tepla kanceláře obvolávám jednotlivé instituce a zjišťuji. Přesto, že můj manžel má v domě svých rodičů trvalé bydliště, a já jsem se za něj provdala, je potřeba jejich souhlas se změnou mého trvalého bydliště k nim. Paní na evidenci obyvatel je hodná a po chvilce přemlouvání mi slíbí, že nejprve můžou prijít majitelé domu, papír předvyplnit ho a pak mi ho tam nechat na až někdy. Protože čekání, až tam bude moct všichni by mohlo být dlouhé.

Tchán souhlasí, tohle půjde hladce. Ve středu (v úřední den) tam vyráží s manželkou pro jistotu oba. Večer vyprávění pokračuje. "Paní D. tam nebyla a žádná z jejích kolegyň nesmí nahlížet do katastru." Proč, proč, proč?

Nebudu to protahovat, další pokus je úspěchem na všech frontách. Za slabé dvě hodinky zvládám změnu trvalého bydliště, občanku, pas, řidičák a obě změny ve dvou technických průkazech. Paní na pokladně se už dost směje, když tam jdu počtvrté platit a celá ta sranda se změnami mě vychází na 900 Kč, ale jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou.

Tak se ti jenom změní jméno, vždyť to nic není

Svatba kromě radostí přináší i spoustu zařizování. Nejen kvůli smaotnému obřadu a následné oslavě, ale i potom. Kdyby záleželo jen na mě, nejspíš bych si nechala svoje příjmení. Ale manželovi na tom dost záleželo, a tak jsme přistoupili ke kompromisu obou příjmení (u mě).

Po svatbě mi tak nestačilo zažádat jen o novou občanku, ale čekalo mě nekončné putování po úřadech, pojišťovnách a spoustě dalších institucí.

Protože do práce dojíždím (a to celkem daleko - asi 60 km) nepřicházelo v úvahu zaskočit někam po práci. Proto jsem uvítala volný pátek, který se dokonce vešel do limitu státem stanovených patnácti pracovních dnů od doručení oddacícho listu. Vyrazila jsem na úřad, vybavená všemi potřebnými dokumenty a čtečkou.

Hned u vchodnu mě odzbrojila cedulka informující o uzavření matriky a výdeje občanských průkazů a cestovních pasů. Ehm, s tím jsem nepočítala. Tak si zařídím aspoň řidičák a techničáky, říkám si. Při žádosti o zapsání změn do technických průkazů (auto, skútr) další zrada "my Vám to tam můžeme zapsat teprve až to budete mít zanesené u nás v systému".

OK. Jdu se tedy přeptat na podatelnu, jestli bych si nemohla zažádat o občanku i na jiném úřadě, když tady mají zavřeno v pracovní den a mně dnes vyprší ta lhůta. "Ne, to si musíte žádat tam, kde máte trvalé bydliště.". Hmmm

Nakonec jsem byla poslána přeptat se na matriku, že jim mění okna, ale v kanceláři sedí. Z jedné kanceláře mě posali do druhé, z druhé do třetí atd. V páté (další už na našem malém úřadě  naštěstí není) mi paní řekla, že si můžu zažádat kdekoliv.

Třikrát hurá, nic není ztraceno. Jedu tedy do Liberce, kam jsem stejně ten den potřebovala. Ženu se k úřadu, beru za kliku a...nic. Podívám se pořádně a všimnu si cedulky 'sanitární den'. Dělají si ze mě srandu?

Pokračování příště...